Langanaten - true story

Zážitky nemusí být pěkné ,ale hlavně když jsou silné.

Chapter1-úvod
Rozhodl jsem se že letošní Tio poběžím za ZBM. 3 týdny před závodem vypadalo všechno v pořádku ale pak si Pally který měl jít finish skřípl nerv a nomohl skoro ani chodit takže se musela překopat sestvava. Na finish se posunul Milouš, tím ale vznikla volná pozice na dlouhé noci a tam se nikomu moc nechtělo. Nejvíc to ale vycházelo na mě a já sem si toho byl boužel vědom tak jsem řekl že to pro tým udělám. Celou dobu co jsem v Trondheimu přece točím co to dá tak to snad zvládnu a mapovat snad nebudu moc muset když tam nejsou farsty.

Chapter2-závod
Závod rozběhl Jarda asi s 3 min ztrátou na čelo takže úplně super stahovací pozice pro Danáče, který si to na druhém úseku pěkně povodil a dotáhl nás na konec druhé skupiny asi 35.místo. Dobíhal už docela v kanále a jen na mě zařval běěěěěž máš je tam. Řekl jsem si happy birthday vole a napálil to na ty dresy předemnou. Po sprintu na mapový start a sprintu do kopce vidím přede mnou dres OK Line. Říkám si že to je velmi dobrý kůň, toho bych se mohl držet. Tempo je šílené a mapu mám jen na popisech a kontroluju kódy. Na dvojce dobíháme Kalevan za který jde Bet. Říkám si že je lepší běžet za někým o kom vím že je dobrý a tak měním koně. Boužel ale při postupu na třetí kontrolu se Bet rozhodl zvolit pravou variantu a než jsem stačil zareagovat že tam jdeme z celého balíku jen čtyři tak už nebylo cesty zpět.

No nic musím ho uviset jinak jsem v prdeli. Jenže Bet to napálil na cestu a tam zapnul turbo a šel tak 3 na kilák.

Samozřejmě že ke konci postupujsem ho už neviděl a ten přede mnou měl taky mapu jen na popisech. Ptám se: "Do you know where we are?" On na to: "Not at all" Já: "Faen!". OK rozbalím mapu a říkám si že to chce klid. Tkže jdeme na trojku a šli jsme zprava po cestě to musíme být tady tudma bych to taky šel a fakt že jo za chvíli vidím ten barák od kterého jsem se odpíchl a našel trojku společně s OK Line který přijel zleva. Beťák na tom postupu přeskočil do prvního balíku a ZBM byli jednu dobu asi number 10. Nojo ale závod se nevyhrává na třetí kontrole a já už jdu asi 22min hodně velkou intenzitou. To nebyl dobrý nápad chtít běžet se světovou špičkou. Vynadal jsem si a řekl že už neopustím tento balík a poslušně se zařadil za OK Line. Držím se tam ještě dalších 50min ale při postupu na 12 přišla první krizička a s balíkem jsme se rozločil protože už hrozilo vynechání kontroly.

No což rozbalil jsem mapu a 13 našel sám a pak jsme s dalšími odpadlíky zformovali malou skupinku a jelo se dál. Gotebork Majorna je taky dobrý strojvedoucí a síly ještě jsou. V celkovém čase 90min probíhám diváckou, dávám gel a poslouchám rozkaz držet se skupinky. To se mi daří ještě dalších 20min ale pak už přišly první křeče a skupinku sem musel nechat běžet.

Kurňa co teď? OK hlavně klid od doby cos pustil Line už mapuješ a jde ti to, jsi sice v prdeli ale hlavně nezastavuj a mysli jinak půjdeš rychle do chyby a to teď nemůžeš. Do cíle už jen 5 kontrol tak pojď. Běžím 2 kontroly sám a bez problému teda až na ty příšerné bolesti. Nejhorší bylo když přišla bažina to jsem už věděl že to bude bolet jak prase. Při postupu na 27 mě sbírá skupina s Leksandem ale na 29 kdy přišla cesta sem jim musel opět zamávat.

Hlava i tělo chtěli běžet rychleji ale nohy prostě řekli NE. Kdybych místo toho gelu na průběhu radši dostal hořčíkovou tabletu. Závod jsem v čase 123min doběhl za úplného vyčerpání. Vítězný čas který šel mimochodem Bet byl 107min. Punching ok a já jsem spokojen. V cíli mám jen jedinou myšlenku a to že příští rok už nejedu.

Chapter3-pain
Bezprostředně po závodě jsem byl ještě nadopován endorfíny a adrenalinem ale to postupem času sláblo a začla přicházet bolest. Hlavně bolest od žaludku nebo od střev prostě někde tam v břichu jsem strojař a né doktor. Holky mě ve stanu odstrojili a Evák do mě narvala banán a doprovodila mě do sprchy. Sotva jsem chodil ale věděl jsem že teplá sprcha mi udělá dobře. Sedl jsem si do sprchy a nechal na sebe téct vodu. Seděl jsem tam asi půl hodiny. Pak jsem se zmátořil a vyšel ze sprchy to mi ale něják neudělalo dobře a banán šel ven...jako kdybych jí to neříkal. No naštěstí mě tam viděl Dano Tománek a pomohl mi dojít ke stanu. Debilní břicho bolelo jak čert. Holky mi daly vodu a poslali spát. Lehl jsem vedle Janči a ta naštěstí byla vzhůru a protože je dokorka a má zachraňovat životy v popisu práce tak mi naordinovala teplý černý čaj s cukrem v poměru asi 1:1 po lžičkách. Toho se chopila sestřička Péťa a začala to tam do mě ládovat. Byl jsem asi zralý na kapačky ale to je pro fotbalisty. Pak už se to začalo lepšit sice přišla ještě jedna krize a to když jsem musel dojít na Toiku a pak zpět. Řekl bych že mi to zabralo asi tak půl hoďky. Pak jsem zalehl a spal což mi udělalo fakt dobře a když jsem se vzbudil tak jsem snědl buchtu a pak i muffin a začal i normálně pít. Z nejhoršího sem byl venku ale nohy mě bolí ještě teď.

Chapter4-závěr
Ze zbytku závodu jsem skoro nic neměl protože jsem prvně strávil asi 3h v bolestech pak jsem spal a probudil se až na poslední úsek. No ale aspoň že tak. Kluky můj výkon zřejmě inspiroval a taky tam nechávali duši a navíc to celkově posunuli ještě o 20míst dopředu takže celkově jsme obsadili 50místo. Obrovský úspěch ALE máme tak na 35místo takže ještě je co zlepšovat. Škoda že padla původní sestava protože Milouš by tam toho Beta uvisel a ZBM by přijely po dlouhé noci v prvním balíku. A taky s náma neběželi naši 3 elitní běžci. Rajmo se boužel přestěhoval a navíc má zdravotní problémy, Chrobák zradil pro Kalevan ale vybojoval s ním vítězství takže tam mu to všichni přejem a chápem. Akorá Olaf by mohl přestat běhat za Soders který jsme skoro porazili.

Chapter5-ponaučení
Neběhej s Beťákem nebo jinýma eliťákama když na to nemáš! A taky je zozdíl na severu studovat a trénovat než trénovat a studovat.

Chapter6-poděkování
Na závěr bych chtěl poděkovat všem kteří se o mě postarali když jsem byl v kanále hlavně teda Peti a Janči. A taky Rajmovi že mi půjčil do lesa Lupina. Kluků za pěkný výsledek a organizátorům za zážitek.