...

Dnes rano nas vsechny zasahla smutna zprava. Zatim asi nejhorsi jakou jak v zivote dostal. Brecel jsem, rval jsem, pak sem zase brecel. Cela nase rodina je z teto tragicke udalosti v soku a myslim ze nam bude chivili trvat nez se z toho oklepeme. Brecim I ted kdyz to pisu ale vim ze nejsem sam. Nechci si ani zkusit predstavit cim si ted prochazi Marketa a cela rodina Zabku. Nase myslenky jsou s vama. Maja byla jedna z mych nejlepsich kamaradek a vim ze svet bude bez ni zase o neco horsi misto. Vzdycky byla cela pozitivni, pro kazdou srandu, poradila a pomohla, zaridila a dokazala rozzarit celou mistnost. Kdyz sem dojel domu tak byla jeden z prvnich lidi kteremu sem volal a kdyz jsme se dlouho nevideli tak jsme si byli schopni volat treba pul hodky. Na gymlu be bravala na party ikdyz jsem nebyl cool. Pro me a sestru byla jako dalsi sestra. Maja nebyla sama, sla s Hendym. Moc fajn klukem ktereho jsem mel moc rad. Takova Maja v muzskem podani. Decka ti dva se hledali a byl sem za ne moc stastny. Ikdyz si to mozna ani nestihli priznat tak ja si myslim ze to byla laska… Je to silenost, ja vim, ale musime byt vdecni za ten cas co jsme s Majou prozili a zazili a uchovat si ty dobre vzpominky (a ze jich je) v srdicku. A dat se co nejdrive dohromady. Maja by to tak chtela. Jak ji znam tak by mi rekla neco jako: Ku*va Majkl nebud jak male decko a koukej se dat dokupy a postavila by me do late. Zkusme to tedy pro Marusku udelat. Maji mame te radi a budes nam tady strasne moc chybet :*

Fičák

Sotva jsem se vrátil domů tak jsem hned druhý den jel na Mistrovství Norska ve sprintu. Mapa vypadá docela lehce ale bylo to celkem tricky vzhledem k těm plotům. A tady na to pořadatelé nekašlou jako u nás a tak bylo mnoho lidí disk za to že skočili plot který je v mapě kreslený jako nepřekonatelný nebo přes něj dokonce kontrolu orazili.


Do finále jsem se boužel nekvalifikoval a Kvaal mi v rozběhu nadělil 3míny no ale skončil jsem 16 takže tak hrozné to zas nebylo. Finále pak vyhrál Kvaal když druhému Larsovi nadělil půl míny.

No pak jsme si dali v pátek volno a v sobotu se běžela krátká. Všechno v pohodě ale na 5 jsem vlítnul do zeleného a 5 min to tam hledal přitom jsem já blb byl ze začátku kousek od ní ale boužel ji neviděl. V neděli pak parametry 12.9km vzbuzovaly velký respekt mezi Norskými borci. V ČR pohodička že jo ale tady v těch bažinách bere každý krok tak 3x více sil takže docela slušná prácička. No chtěl jsem běžet plynule a bez chyb ale to se tak úplně nepovedlo vzhledem k tomu že sem jich tam nasekal strašně moc malých a i nějáké velké. No běhám teď docela tužku tak doufám že se do toho něják zase dostanu aspoň do Jukoly. Asi zkusím taky nasadit toho Emila a uvidíme co to udělá....



Jo a taky pár rad pokud se chystáte do Trondheimu ať už na MS nebo na doprovodné závody: Letos bude vítězit hrubá síla a pokuď jste ještě nezačali trénovat v pořádných bažinách tak je asi nejvyžší čas. No a jako obuv jedině ty nové icebugy nebo něco jim podobného co nesaje vodu. Je to hodně velký rozdíl a projeví se to. I když tady může v létě být pěkně tak může taky pěkně pršet.

No v neděli po závodech následovali tradiční pivní štafety NTNUI protože bylo 16.5. a 17.5. je Norský národní den a tradice jsou štafety a pak banket kde se musíte pěkně ztřískat. Byla to dobrá sranda a narozdíl od těch štafet doma se pily jen třetinky takže pohodička. Probojovali jsme se do před brany finále ale tam jsme vypadli s pozdějšími vítězi.




No a kdo se v pondělí po pařbě stihl dát do 12 dokupy tak se šel podívat do města na průvod a oslavy. V průvodu byly všechny organizace z okolí Trondheimu a byla to docela sranda. Orienťáci šli letos pod záštitou WOC a když sem na ně z davu zavolal abych je pozdravil tak mě vtáhli ať jdu s nima. Takže jsem si to taky užil. Trochu jsem jim to sice kazil protože většina měla nádherné kroje ale co už. Po průvodu šli samozřejmě všichni na párek a zmrzlinu prý tradice :)







No a teď už se jen učím na zkoušky...

Oslo - jedinné město v Norsku

Cestou zpět z ČR jsem letěl přes Oslo aby to bylo levnější-Norwegian něják zdrahl no a tak jsem si řekl že když už tam budu přestupovat tak se tam i podívám jak to tam vypadá. Byl jsem tam sice s našima před 8 lety ale jen na chvíli a moc sem si už z toho nepamatoval. Spaní jsem si domluvil u Tomeše za což mu děkuji.

První den jsem zmákl celé centrum od Královského paláce až po Operu. A měl i docela štěstí protože u radnice zrovna parkovala Queen Mary 2 a poblíž dokonce Star Princess to jsou asi 2 největší lodě na světě. Jakožto strojař jsem je obdivoval déle než některé budovy v centru :).








Druhý den jsem pak zavítal do Frogneparku kde je plno nahých lidských a dětských soch...trochu asi uchýl ten sochař ale jinak moc pěkné. Z parku jsem pak přešel na poloostrov Bygdoy kde je něco jako skanzen. Pak už jsem byl utahaný a tak vzal loď(MHD) k radnici a zpátky na koleje na mapový tréning.

Langanaten - true story

Zážitky nemusí být pěkné ,ale hlavně když jsou silné.

Chapter1-úvod
Rozhodl jsem se že letošní Tio poběžím za ZBM. 3 týdny před závodem vypadalo všechno v pořádku ale pak si Pally který měl jít finish skřípl nerv a nomohl skoro ani chodit takže se musela překopat sestvava. Na finish se posunul Milouš, tím ale vznikla volná pozice na dlouhé noci a tam se nikomu moc nechtělo. Nejvíc to ale vycházelo na mě a já sem si toho byl boužel vědom tak jsem řekl že to pro tým udělám. Celou dobu co jsem v Trondheimu přece točím co to dá tak to snad zvládnu a mapovat snad nebudu moc muset když tam nejsou farsty.

Chapter2-závod
Závod rozběhl Jarda asi s 3 min ztrátou na čelo takže úplně super stahovací pozice pro Danáče, který si to na druhém úseku pěkně povodil a dotáhl nás na konec druhé skupiny asi 35.místo. Dobíhal už docela v kanále a jen na mě zařval běěěěěž máš je tam. Řekl jsem si happy birthday vole a napálil to na ty dresy předemnou. Po sprintu na mapový start a sprintu do kopce vidím přede mnou dres OK Line. Říkám si že to je velmi dobrý kůň, toho bych se mohl držet. Tempo je šílené a mapu mám jen na popisech a kontroluju kódy. Na dvojce dobíháme Kalevan za který jde Bet. Říkám si že je lepší běžet za někým o kom vím že je dobrý a tak měním koně. Boužel ale při postupu na třetí kontrolu se Bet rozhodl zvolit pravou variantu a než jsem stačil zareagovat že tam jdeme z celého balíku jen čtyři tak už nebylo cesty zpět.

No nic musím ho uviset jinak jsem v prdeli. Jenže Bet to napálil na cestu a tam zapnul turbo a šel tak 3 na kilák.

Samozřejmě že ke konci postupujsem ho už neviděl a ten přede mnou měl taky mapu jen na popisech. Ptám se: "Do you know where we are?" On na to: "Not at all" Já: "Faen!". OK rozbalím mapu a říkám si že to chce klid. Tkže jdeme na trojku a šli jsme zprava po cestě to musíme být tady tudma bych to taky šel a fakt že jo za chvíli vidím ten barák od kterého jsem se odpíchl a našel trojku společně s OK Line který přijel zleva. Beťák na tom postupu přeskočil do prvního balíku a ZBM byli jednu dobu asi number 10. Nojo ale závod se nevyhrává na třetí kontrole a já už jdu asi 22min hodně velkou intenzitou. To nebyl dobrý nápad chtít běžet se světovou špičkou. Vynadal jsem si a řekl že už neopustím tento balík a poslušně se zařadil za OK Line. Držím se tam ještě dalších 50min ale při postupu na 12 přišla první krizička a s balíkem jsme se rozločil protože už hrozilo vynechání kontroly.

No což rozbalil jsem mapu a 13 našel sám a pak jsme s dalšími odpadlíky zformovali malou skupinku a jelo se dál. Gotebork Majorna je taky dobrý strojvedoucí a síly ještě jsou. V celkovém čase 90min probíhám diváckou, dávám gel a poslouchám rozkaz držet se skupinky. To se mi daří ještě dalších 20min ale pak už přišly první křeče a skupinku sem musel nechat běžet.

Kurňa co teď? OK hlavně klid od doby cos pustil Line už mapuješ a jde ti to, jsi sice v prdeli ale hlavně nezastavuj a mysli jinak půjdeš rychle do chyby a to teď nemůžeš. Do cíle už jen 5 kontrol tak pojď. Běžím 2 kontroly sám a bez problému teda až na ty příšerné bolesti. Nejhorší bylo když přišla bažina to jsem už věděl že to bude bolet jak prase. Při postupu na 27 mě sbírá skupina s Leksandem ale na 29 kdy přišla cesta sem jim musel opět zamávat.

Hlava i tělo chtěli běžet rychleji ale nohy prostě řekli NE. Kdybych místo toho gelu na průběhu radši dostal hořčíkovou tabletu. Závod jsem v čase 123min doběhl za úplného vyčerpání. Vítězný čas který šel mimochodem Bet byl 107min. Punching ok a já jsem spokojen. V cíli mám jen jedinou myšlenku a to že příští rok už nejedu.

Chapter3-pain
Bezprostředně po závodě jsem byl ještě nadopován endorfíny a adrenalinem ale to postupem času sláblo a začla přicházet bolest. Hlavně bolest od žaludku nebo od střev prostě někde tam v břichu jsem strojař a né doktor. Holky mě ve stanu odstrojili a Evák do mě narvala banán a doprovodila mě do sprchy. Sotva jsem chodil ale věděl jsem že teplá sprcha mi udělá dobře. Sedl jsem si do sprchy a nechal na sebe téct vodu. Seděl jsem tam asi půl hodiny. Pak jsem se zmátořil a vyšel ze sprchy to mi ale něják neudělalo dobře a banán šel ven...jako kdybych jí to neříkal. No naštěstí mě tam viděl Dano Tománek a pomohl mi dojít ke stanu. Debilní břicho bolelo jak čert. Holky mi daly vodu a poslali spát. Lehl jsem vedle Janči a ta naštěstí byla vzhůru a protože je dokorka a má zachraňovat životy v popisu práce tak mi naordinovala teplý černý čaj s cukrem v poměru asi 1:1 po lžičkách. Toho se chopila sestřička Péťa a začala to tam do mě ládovat. Byl jsem asi zralý na kapačky ale to je pro fotbalisty. Pak už se to začalo lepšit sice přišla ještě jedna krize a to když jsem musel dojít na Toiku a pak zpět. Řekl bych že mi to zabralo asi tak půl hoďky. Pak jsem zalehl a spal což mi udělalo fakt dobře a když jsem se vzbudil tak jsem snědl buchtu a pak i muffin a začal i normálně pít. Z nejhoršího sem byl venku ale nohy mě bolí ještě teď.

Chapter4-závěr
Ze zbytku závodu jsem skoro nic neměl protože jsem prvně strávil asi 3h v bolestech pak jsem spal a probudil se až na poslední úsek. No ale aspoň že tak. Kluky můj výkon zřejmě inspiroval a taky tam nechávali duši a navíc to celkově posunuli ještě o 20míst dopředu takže celkově jsme obsadili 50místo. Obrovský úspěch ALE máme tak na 35místo takže ještě je co zlepšovat. Škoda že padla původní sestava protože Milouš by tam toho Beta uvisel a ZBM by přijely po dlouhé noci v prvním balíku. A taky s náma neběželi naši 3 elitní běžci. Rajmo se boužel přestěhoval a navíc má zdravotní problémy, Chrobák zradil pro Kalevan ale vybojoval s ním vítězství takže tam mu to všichni přejem a chápem. Akorá Olaf by mohl přestat běhat za Soders který jsme skoro porazili.

Chapter5-ponaučení
Neběhej s Beťákem nebo jinýma eliťákama když na to nemáš! A taky je zozdíl na severu studovat a trénovat než trénovat a studovat.

Chapter6-poděkování
Na závěr bych chtěl poděkovat všem kteří se o mě postarali když jsem byl v kanále hlavně teda Peti a Janči. A taky Rajmovi že mi půjčil do lesa Lupina. Kluků za pěkný výsledek a organizátorům za zážitek.

Påske = Velikonoce

Tak jsem měl na velikonoce veliké dilema a to jestli se přidat k o-gruppě a jet trénovat do Švédska na 7mannu a Elitsérii anebo roadtrip směrem na jih. Nebylo to vůbec snadné rozhodování ale nakonec zvítězil roadtrip a musím říct že jsem zpětně za to rozhodnutí rád protože to stálo za to. Ještě bych dodal že bylo celé 4 dny slunečné počasí což byl úplný zázrak.

Účastníci zájezdu:Me, Qauralt, Victor, Heather


NB:Pokuď jste zaznamenali vysoký skok kvality fotek z posledních 2 dnů není to náhoda protože tyto fotky jsou od Quaralt. Mě už se vybila baterka.

Pátek
Ráno jsme se vydali na cestu a zamířili směr Kristiansund. Po cestě oběd u jezera spousta tunelů a trajektů-vždycky jsme byli jediní co šli na palubu :). Malá rohlídka Kristiansundu a pak jsme dorazili k Atlantic road. Mě se to tam líbilo ale někteří z toho moc nadšeni nebyli. Pak jsme zavolali Yasmině ,která byla kousek a připojili se na zbytek dne k její skupině což bylo fajn protože nás pak i ubytovali. A navíc si půjčili loďky a jeli se projet. Já jsem si šel zaběhat po místních kopcích...v Trondheimu bylo tou dobou ještě kupa sněhu tak jsem využil příležitosti se konečně zas proběhnout po lese. Večer jsme pak viděli úžasný západ slunce.
















Sobota
Vyrazili jsme z Yasmina´s cabin docela brzo a vzali to přes naší atlantic road směr Molde a Alesund. V Alesundu jsme doplnili zásoby a udělali si oběd na grilu na vyhlídce nad městem. Pak jsme se rychle zpakovali a vyrazili na Geiranger fjord. Tam jsme si to pořádně ohlídli a vyfotili a potkali se n Narcisem dalším kámošem z Trondheimu boužel se naše cesty míjely. Oni se vraceli a my pokračovali dál směr Skjak. Kde jsme měli domluvené ubytko u mého norského spolubydly z prvního semestru. Dorazili jsme tam asi v 9 večer a k našemu milému překvapení na nás čekala sváteční večeře. Bylo to u Ingeho moc fajn a večer jsme i vyrazili do víru "velkoměsta" (2500 obyvatel).












Neděle
Ráno jsme posnídali a rozloučili se s ožralým Ingem (jo když pijou Norové tak to stojí za to) a vyrazili směr Lom což je vstupní brána do Joutenhaimu. Tam jsme chtěli dojet na Juvas hyttu ale cesta "překvapivě" končila už v 1000m.n.m. takže jsme tam parkli auto a dál se vydali po svých. Victor a Quarald měli sněžnice, Heather telemarky s pásama a já jsem si na běžky hodil červený silver a šlo se :). Náhodou to docela šlo a byl to parádní 4h výstup a nahoře to bylo neskutečně krásné. Akorát foukal silný vítr. Pak to byla docela prdel to na těch běžkách sjet dolů ale přežil jsem to. Večer jsme pak dojeli na Spitastulen kde jsme se v srdci Joutenhaimu ubytovali a přečkali noc.









Pondělí
Poradili jsme se s průvodcem kde jít aby jsme se vrátili a ten nás poslal se mrknout na ledovec. Poslechli jsme jeho rady a moc se nám to líbilo. Joutenhaim je rozhodně jeden z největších zážitků tady. Po tůře jsme se slzou v oku vyrazili směr Trondheim a ukončili tak néš skvělý velikonoční roadtrip.